Nechci, aby to můj kůň dělal kvůli pamlskům, chci aby to dělal pro mě.
"Nechci, aby to můj kůň dělal kvůli pamlskům, ale pro mě" - tato věta se často vynoří mezi majiteli koní. Představa, že kůň všechno dělá pro nás, je sice krásná, ale zároveň velmi antropomorfní — kůň totiž není člověk. Kůň si evytváří si v hlavě představy o tom, že nás chce potěšit, nebo že bude dělat něco "jen proto, že nás má rád". To jsou lidské konstrukce. Koně potřebují smysluplnou motivaci. Neznamená to, že nás nemohou mít rádi, důvěřovat nám nebo být šťastní v naší přítomnosti. Ale jejich motivace vzniká jinak.
Pozitivní posilování není jen o pamlsku!
Mnozí lidé mají obavu, že odměny "kazí" vztah s koněm, protože ho údajně redukuje na "úplatek za chování". Jenže to je velmi zjednodušené – a hlavně nepravdivé – vnímání. Jde o proces. Nejde o to, aby kůň dělal něco "pro mrkev", ale aby si zamiloval tu hru. Aby ho začalo bavit řešit úkoly, komunikovat, hledat řešení, být spolu s námi. A to se nestane přes noc. Je to cesta.
Zvířata chtějí mít kontrolu nad prostředím, chtějí se zapojit, řešit úkoly, využívat své schopnosti.
Mýty a předsudky kolem práce s odměnami vznikají především proto, že lidé dostatečně nechápou samotný koncept a jeho principy. Pokud pracujeme správně, nebude kůň trénovat jen kvůli odměně, ale pro radost z procesu samotného. Pamlsek pak není motivací, ale potvrzením – "Ano, tohle bylo super!"
V ideálním případě se dostaneme do bodu, kdy kůň raději pokračuje v tréninku, než aby se zastavil a snědl celou hrstka jablek, protože mu to, co děláte spolu, dává smysl. Protože se cítí bezpečně, schopně, kompetentně. Protože jste z tréninku udělali prostředí, kde může být zvědavý, odvážný a svobodný.
Pokud je pozitivní posilování prováděno promyšleně a systematicky, má sílu transformovat vnímání koně. To buduje odvahu, sebevědomí a pozitivní asociace s tréninkem i s námi. To je obrovský rozdíl oproti tradičnímu přístupu, kde často "řešení" znamená úlevu.
Klíčové je zapojit koně do "hry" tréninku. Chceme, aby si rádi řešili hádanky, aby je proces učení bavil. Když toho dosáhneme, vytváříme hlubší vztah s námi i s tréninkem samotným. To je "hra na dlouhou trať". Jak se často říká: "Zpomal, a pojedeš rychleji." V dlouhodobém horizontu s námi koně aktivně spolupracují a osvojují si nové dovednosti s chutí. Trénink je skutečně baví a nacházejí v něm vlastní, vnitřní přínos.
Naším cílem není úplně odstranit jídlo z tréninku. Spíše, jak integrujeme R+ trénink jako způsob života, chceme postupně vyblednout frekvenci podávání jídla u jednotlivých chování, aby chování nebylo závislé na jeho neustálé přítomnosti.
A co ten vztah?
Když někdo říká, že nechce, aby kůň dělal věci kvůli pamlsku, ale "pro něj", často má na mysli, že chce vztah. Blízkost, důvěru, ochotu být spolu. To je přání, které sdílíme všichni. Vztah roste z opakovaných pozitivních zkušeností, kdy se kůň s vámi cítí dobře. Kdy spolu zažíváte úspěch, porozumění, bezpečí. A někdy i ten smích, když něco nevyjde – ale je to v pořádku.
Takže ne: nechci, aby to kůň dělal jen pro pamlsek.
Ale ano – chci, aby to dělal pro sebe.
Protože když to dělá pro sebe – protože je to zajímavé, bezpečné, smysluplné – pak to dělá i se mnou. A to je ten nejhlubší možný vztah: ne poslušnost, ale spolupráce.
A jestli k tomu vedla mrkev? Tak ať. Nejde o mrkev. Jde o to, co díky ní společně vytvoříme
Foto: Jitka Rauerová