O sedlech s Hankou Drahošovou z Koněčesky.

25.06.2025

Dnes mám pro vás rozhovor s Hankou Drahošovou, zakladatelkou projektu KoněČesky.
Hančinou velkou vášní jsou koně – a především sedla. Právě o nich,o jejich vlivu na koně i o častých mýtech a chybách si budeme povídat. Pokud chcete vědět na co si dát pozor při koupi sedla nebo jak poznat dobrého saddle fittera, článek je právě pro vás!




1. Jak ses k práci se sedly dostala? Co tě na tom nejvíc baví?

"Práce se sedly" je trochu silná formulace. Nicméně k sedlům jako takovým jsem se dostala jako ke všemu koňskému, co přesahuje znalosti jezdeckých klubů a oddílů - pořídila jsem si svého vysněného koně - klisnu (tehdy 6 měsíční hříbě) Safiru a zjistila jsem, že naprosto nic nevím. 

Protože pocit "vím, že nic nevím" byl velmi silný a mé pátrání po kvalitních zdrojích v českých končinách mě poměrně zklamalo, založila jsem projekt KoněČesky.cz a začala překládat zahraniční obsah. Díky tomu jsem se také seznámila s mnoha autory a poskytovateli těchto informací, což mě přivádí ke spolupráci s Equitopia Center. 

Díky nim jsem se ocitla na dvou týdenním kurzu (bootcamp) v Holandsku pod taktovkou Karin Leibbrandt a Tessy Roos. Jedním dnem teorie byl i saddle fitting (pasování sedel), pro mě tehdy naprosto neznámý obor - seznámila jsem se s lektorkou Georgie Welge (Master Saddle Fitters International) a hned pár měsíců na to jsem s ní uspořádala svůj první kurz, který jsem i překládala. No a tam to v podstatě všechno začalo :).


2. Kde ses učila sedlářství nebo sedlový fitting? Jsou u nás nějaké specializované kurzy, nebo ses učila v zahraničí?

Sedla mě, možná i díky charisma Georgie, začala úplně fascinovat, a tak jsem se začala pídit po zdrojích - nakoupila online kurzy a knihy, na doporučení Georgie (a nejen) a dokonce jsem si střihla i krátkou "stáž" přímo u Georgie v Británii, kde jsem ji dělala "podržtašku", ale nahlédla jsem do reality pasování sedel, mohla jsem se ptát, palpovat, zkoušet a zkoumat vše přímo u zdroje. 

Zároveň jsem se i potrápila u Georgie v dílně, kde jsem poprvé přecpala sedlo, přišila panely a naučila se základní techniky. Jako naprostý bonus pak beru i "výlet" do Wallsall, což je taková Mekka výrobců sedel v Británii a dostala jsem se tak hned do několika dílen, kde se sedla vyrábí. Jak do obrovských "závodů", tak do malé dílny, kde tři pánové šili sedla pro špičkové britské značky. Tohle všechno mě obrovsky nakoplo a tak jsem se tomu začala věnovat trochu víc..

Nicméně nikdy jsem se tomuto oboru nezačala věnovat na profesionální úrovni. Je tedy pravda, že jsem měla takové tendence a pár sedel jsem pasovala (kamarádům), ale velmi rychle jsem přišla na to, že tato profese není pro mě a to z mnoha důvodů. Nicméně vášeň pro sedla nezmizela a já se pořád snažím vzdělávat, ať už to jsou webináře, online i on-site kurzy, knihy nebo třeba i procházení studií, které se ne vždy týkají jen sedel, ale i příslušenství nebo obecně anatomie a biomechaniky koní i jezdců.




3. Je rozdíl mezi sedlem pro muže a pro ženu? Jak se to při pasování projevuje?

Na tohle by paradoxně asi nejlépe odpověděl lidský fyzioterapeut. Nicméně já to obecně považuji spíše za marketingový tah, než za validní názor. Je samozřejmě pravda, že mezi obecnou fyziologií muže a ženy jsou velké rozdíly, a tedy některé "střihy" sedel budou sedět vícero ženám, ale ii mezi je ženami obrovská variabilita tvarů pánve, zaúhlení v kyčli atp. 

Jinými slovy "dámský" typ sedla může existovat, ale i tak by jich muselo být mnoho typů a zároveň se samozřejmě může stát, že budou ženy, které budou více preferovat "pánské" střihy a opačně. Je určitě fajn, že nad tím výrobci začali uvažovat, ale jako je tomu často, tato myšlenka se velmi často zvrhává v pouhý marketingový tah, který ale neodpovídá realitě a nechává některé zákazníky zklamané a jejich peněženky prázdnější, než kdyby šlo o "obyčejné" sedlo.



4. Jak se liší pasování anglického sedla od westernového? Je jedno náročnější než druhé?

Předestírám, že nemám velké zkušenosti s pasováním westernových sedel (resp. takřka žádné), ale z toho co jsem pochopila z kurzů bych řekla, že westernová sedla jsou výrazně náročnější. Hlavně proto, že jejich kostra je pevná a nedá se upravit ani v lisu, ani nahřátím ani ničím podobným. V podstatě sedlář/fitter má v ruce jen dvě věci, se kterými může pracovat - tvar kostry west. sedla (která je ovšem pevná - takže v podstatě může vybírat jen z různých tvarů) a tloušťka/střih deky. U anglických sedel je zpravidla těch možností víc, ať už jde o tvar panelů, komory, možnost její úpravy, docpání/odecpání panelů atp. Je tam těch možností prostě více…



5. Existují nějaké mýty ohledně sedel, které bys ráda vyvrátila?

No těch by bylo :). Na první dobrou mě napadají věci jako: "Sedlo na míru stačí jedno a napořád", "Výměnnou komorou vyřeším fit na jakéhokoliv koně", "Každé nepadnoucí sedlo vždy dopasuji nějakou podložkou nebo korekční dečkou", "Na jezdeckém padu mohu jezdit se třmeny", "Široké sedlo stačí vycpat beránkem a nebude škodit" … no a mnoho dalších :). Kdybych se měla do všech pouštět, tak bych mohla sepsat esej o 100 stranách, nicméně občas se do nějakého mýtu pustím na svých sociálních sítích (@saddlenerd) nebo na kurzu, který občas učím.



6. Setkala ses někdy s koněm, kterému prostě nešlo žádné sedlo správně napasovat? Co se v takovém případě dělá?

Narovinu říkám, že se profesionálně v saddle fittingu nepohybuji, takže mohu čerpat spíše z informací a zkušeností, které jsem pochytala během svých krátkých praxí v zahraničí nebo které mi byly vyprávěny profíky. 

Jako první mě napadá nekompatibilita koně a jezdce - typicky malý kůň (rozumějte primárně s krátkým hřbetem) a velký jezdec (a to může platit jak pro váhu, tak výšku - obvykle kombinaci). Takové dvojice se přesto pasují, ale vždy je to velký kompromis vůči koni. Příčinou je prostě jen to, že jezdec je (zpravidla) moc velký na svého koně. 

V takovém případě by bylo asi vhodné majiteli říct jak to je, nicméně realita je často jiná, a to z mnoha důvodů. Jednak šance, že se s tím majitel smíří a přestane jezdit je velmi malá, obrátí se prostě na někoho jiného, kdo něco napasuje a bude pokračovat dál. Zároveň je mi jasné, že lidí si koně pořizují proto, aby z nich měli užitek, proto takový kůň ztrácí pro mnohé na hodnotě a nemělo by cenu si ho "držet", proto mnozí profíci (nejen z řad fitterů), prostě jdou pragmatickou cestou nejmenšího odporu a snaží se pro koně a jezdce najít to nejmenší zlo.

Nenapasovatelní koně určitě existují, je potřeba vždy pamatovat, že koňská fyziologie není "designovaná" na to, aby brala ohled na lidi, kteří na nich chtějí jezdit.


7. Jak často se stává, že sedlo, které zdánlivě sedí, ve skutečnosti koni nebo jezdci škodí?

Zde je za mě otázka, co znamená "zdánlivě sedí", kdo to posuzuje? Určitě se může stát, že sedlo, které napasoval profík - dle svého nejlepšího vědomí a svědomí - nesedí. Jak je to možné? To je jednoduché. Pasování sedel NENÍ exaktní disciplína.

 I když se profíci a odborníci snaží najít, co nejvíce měřitelných parametrů a co nejvíce toto řemeslo standardizovat, stejně si musíme uvědomit, že mezi dva dynamické systémy (dvě živé bytosti) je umístěn statický systém (sedlo), který musí nějakým způsobem sedět oběma a zároveň umožnit kvalitní přenos komunikace mezi těmito dynamickými systémy. 

Určitě se tak může stát, že sedlo, které "zdánlivě pasuje", nepasuje - proto je nutné dělat při pasování i dynamický fit (pasování s jezdcem v sedle - pokud možno ve všech chodech) a i tak se některé nedostatky mohou projevit až po nějaké době používání. Proto je nutné, aby se vzdělávali i majitelé a byli schopni vyhodnotit základní fit sedla, ale hlavně behaviorální projevy svých koní, protože nikdo koně nezná tak jako jeho majitel a věci, které někomu přijdou běžné mohou zrovna u vašeho koně být už jasná "stopka". Za mě je tedy pasování sedla stejně tak na saddle fitterovi, tak na majiteli koně.

Jen pro příklad: moje kobyla při prvním pasování dala jasnou stopku na sedlo, které při statickém fitu vypadalo jako dokonalý fit. V kroku pod ním fungovala, ale po naklusání asi po 5 krocích zastavila a řekla jasně "Ne!". Tento její názor mi následně potvrdila i fitterka, která zjistila že sedlo neúměrně sjíždí a našli jsme jiné, které při statickém fitu nevypadalo tak perfektně, ale za to při jízdě jsem byla spokojená já i kobyla (dokud z něj nevyrostla za cca 6 měsíců).



8. Jaké nejčastější chyby lidé dělají při sedlání nebo výběru sedla?

Já bych řekla, že častá chyba se děje už při výběru koně - lidé nezohledňují délku hřbetu (tím myslím "nosnou délku"), a tak se může stát, že máte sice třeba velkého teplokrevníka, ale s krátkým hřbetem, na kterého prostě 17,5'' sedlo nevleze, ale jezdec se zase nevejde do menšího. 

Zde je to pak na uvážení, zda vyměnit koně (ano, je to těžké, ale občas to může být jediné/nejlepší řešení) nebo udělat kompromis vůči koni a sedlo ještě o kus prodloužit (toto je praktika, kterou musí NUTNĚ dělat profi fitter, který si je vědom dopadů, určitě by se do toho neměl pouštět laik!). Varianta "Tak já se nacpu do menšího sedla", je pravděpodobně největším zlem i pro koně, protože jezdec pak sedí příliš vzadu a vyvíjí největší tlak v oblasti přechodu hrudní a bederní páteře, což je velmi citlivá oblast.

Dále mě pak určitě napadá prioritizace barvy a značky sedla před funkčností a vhodností sedla, špatné sedlání (příliš dopředu i dozadu), snaha nedostatky sedla nějak "docpat" a podobně.


9. Jakou roli hraje asymetrie – ať už u koně, nebo u jezdce – při výběru a pasování sedla?

Za mě - obrovskou. V této oblasti mám asi poměrně kontroverzní názor, a to ten, že je-li kůň (nebo jezdec) výrazně asymetrický, pak by vůbec neměl jít pod sedlo, ale primární příčina by se měla vyřešit ze země - rehabilitací, fyziem atp. 

Pokud je asymetrie mírná, může být řešena dočasným podložením nebo asymetrickým nacpáním sedla, které je ale nutné pravidelně kontrolovat s vědomím, že pracujeme na eliminaci dané asymetrie. 

Asymetrické kostry/sedla rozhodně nejsou dobrým řešením pro koně - pokud totiž vytvoříme asymetrickou kostru sedla, která kopíruje asymetrie koně - co se stane? Kůň nebude mít jinou možnost než v daných asymetriích pokračovat a dále je rozvíjet. Dočasná asymetrie sedla, která je kontrolována a je řešena podložkami nebo vycpáním může být v pořádku, ale mělo by být jasné proč je vytvořena a že je cílem ji postupně odstranit.


10. Co bys doporučila jezdcům, kteří si nejsou jistí, jestli jejich sedlo sedí správně?

Zavolejte si profíka :)


11. Jak poznat kvalitního saddle fittera? Na co si dát pozor při výběru odborníka?

Za mě určitě hraje roli vzdělání, ale samozřejmě mohou být velmi kvalitní profíci i bez něj - v ČR se saddle fittingové vzdělání nedá získat, musí se pro něj vycestovat do zahraničí. Zároveň osobně preferuje nezávislé fittery, tj. takové, kteří mají na výběr ze sedel více značek. 

To neznamená, že nemohou spolupracovat s různými výrobci - naopak, to je za mě plus, ovšem určitě bych chtěla aby těch značek bylo vícero - ne jen třeba 1-2 značky, toto totiž zásadně omezuje výběr. Pokud fitter spolupracuje alespoň s 5+ značkami, případně má i třeba nějaká komisní sedla, je to za mě rozhodně lepší.

Na čem bych však určitě trvala je dynamický fit - občas se ještě setkám s někým, kdo si nechá sedlo napasovat nebo vyrobit na míru a sedlo je vyhodnoceno pouze staticky (v zastavení) na koni. Toto je za mě naprosto nepřijatelné. Sedlo je vždy nutné vyzkoušet i s jezdcem. 

Výjimkou mohou snad být jen mladí - neobsedlí koně, kde majitel není ochoten na koně sednout. Tam by však, dle mého, mělo následovat třeba 14 dní - měsíc, kdy si to majitel bude zkoušet a pak opět dojede profesionál a sedlo zkontroluje - přecpe, vymění atp. Ideální by pak bylo, aby si majitel koně obsedl bez sedla/na padu ještě před pasováním, ale chápu, že to není pro každého akceptovatelná varianta. 

Pak je ovšem nutné sledovat projevy koně, o to pečlivěji - protože první sedlo je nejdůležitější sedlo v životě koně. Pokud ho bude tlačit, bolet, štípat, tak si může vyvinout negativní vazbu ke všem sedlům, které přijdou i po něm, která se pak špatně odbourává.


12. Dá se říct, že existuje "ideální sedlo", nebo je to vždy individuální záležitost?

Vždy individuální :). To co sedí jednomu nemusí sedět druhému. Rozhodně se nerozhodujte na základě toho, v čem jezdí váš trenér, kamarád(ka) nebo třeba oblíbený sportovní jezdec. Pro vás a vašeho koně může vést cesta úplně jinudy.


13. Na co by si měl dát pozor každý, kdo kupuje sedlo – ať už nové nebo z druhé ruky?

Na "zdraví" sedla - mnohdy jsou na inzercích vidět křivá (a někdy i zlomená) sedla! A často o tom prodejci ani neví, protože neví jak to poznat. Zároveň kupovat sedlo bez toho, aniž byste si ho vyzkoušeli vy i s vaším koněm je hodně velký risk.


Doporučení pro čtenáře:



Share