Otázky a odpovědi-Možnost volby

Dotaz od sledující na téma možnost volby: "Děkuji Vám za vaše krásné a inspirativní stránky. Zaujal mě Váš článek o možnosti volby. Všechno zní vždy tak krásně a někdy až sluníčkářsky a utopicky, vzhledem k mým dosavadním tréninkových zkušenostem. Bojím se, aby mi můj kůň nepřerostl přes hlavu a také si nedovedu takový přístup představit v praxi. Můžete mi to ještě více přiblížit?"

Dát koni možnost volby – tedy umožnit mu říci STOP, už je toho na mě moc – je zásadní. Vytváří to totiž pocit bezpečí. Pokud se kůň cítí bezpečně, nemá důvod kopat, utíkat, stavět se na zadní, kousat nebo jinak reagovat negativně. Tento přístup je pro mě ideálním stavem, kterého se snažím držet při tréninku a vzdělávání koní. 

Potřebujeme kontrolovat naše prostředí, kontrolovat situace a hlavně naše koně. I když má kůň možnost volby, neznamená to, že mezi sebou nevytváříte jasné hranice. Ty vytváříte automaticky i při pozitivním tréninku (odměňujete vhodné chování, tedy to chování, které je pro vás žádoucí-například udržení si rozestupu od vás, čekání na odměnu, vyčkání při ošetření a tímto vedete koně k tomu, co je žádoucí a co ne. 

Když přijdu na pastvinu a kobylka se mnou nechce odejít nebo nemá zájem o práci, nechám ji být. Často se to děje v období silné říje na jaře, kdy ji láká první jarní tráva nebo prochází přelínáním. Někdy tak celé týdny jen chodíme na pastvu a užíváme si klid. A pak, když toto období pomine, se kobylka opět s nadšením vrací do práce.

Při samotném tréninku vždy respektuji, pokud je pro ni něco těžké. Slyším její STOP a reaguji na to. Pokud se kůň cítí dobře a je vyslyšen, nemá důvod něco zneužívat. Tento přístup navíc pomáhá odhalit i skryté zdravotní problémy. Někdy se totiž stává, že kůň odmítá spolupráci ne kvůli lenosti, ale proto, že cítí začínající bolest, kterou my ještě nevidíme. Místo toho, aby se učil bolest snášet, může na ni včas upozornit.

Realita však někdy přináší situace, kdy k ideálu máme daleko. Například pokud máme koně, který se ze zdravotních důvodů musí pravidelně hýbat, i když se mu nechce. V takových chvílích je důležité přistupovat k němu s co největším pochopením – bez zlosti, nadávek či obviňování. Místo toho se ho snažím motivovat a udělat situaci co nejpříjemnější.

Tento přístup podporuje skutečnou oboustrannou komunikaci, která se postupně stává motivační sama o sobě.

Malé odchylky od ideálu nevadí, pokud se vždy snažíme vrátit zpět k rovnováze a harmonii. Úspěšný trénink koně znamená brát v úvahu všechny aspekty – fyzické tělo, psychiku, instinkty, potřeby, emoce, myšlení i duchovní rovinu.

Pokud vás tento přístup zajímá, doporučuji knihy od Gabby Harris a Františka Šusty. Pomohou vám porozumět koním ještě lépe. Jak pracovat s koněm jemně a citlivě učím v online akademii.