Rozhovor s Terkou Hvížďalovou z ranče DýBí o trekovém/pastevním ustájení

Jak by mělo vypadat kvalitní venkovní ustájení? Proč je důležité správně manažovat pastvu a jaké jsou nejčastější nedostatky pastevních ustájení? V našem rozhovoru s Terkou z ranče DýBí se ponoříme do těchto klíčových otázek a odhalíme, co vše obnáší provozování trekového ustájení, kde se koním daří žít v souladu s jejich přirozenými potřebami. Terka nám prozradí své zkušenosti a pohled na to, proč by se pastva měla pravidelně sbírat od výkalů a jak pečovat o koně s metabolickými problémy.

1. Terko, mohla bys nám na úvod říct něco o sobě?

Víme, že provozuješ pastevní ustájení, ale věnuješ se i jiným oblastem? Například tréninku koní nebo jiným aktivitám spojeným s koňmi?

Na úvod bych poupravila to pastevní ustájení, jelikož se nám koně po pastvinách prohánějí po omezenou dobu. Používáme spíš název trekové, někdy aktivní ustájení.

Vzhledem k tomu, že máme na starost celkem 23 koní, z toho 6 vlastních, na jiné aktivity nezbývá moc času. Ale ano, věnuji se i tréninku a vzdělávání v této oblasti, to mě opravdu baví. Když je hodně času, což se stane tak jednou za rok, tak fotím, samozřejmě nejraději portréty s koňmi.

2. Pastevní ustájení je dnes považováno za vhodnější variantu chovu koní.

Bohužel samotná pastva nestačí. Mnoho pastevních ustájení nenabízí dostatečně kvalitní zázemí, které by odpovídalo zásadám welfare koní. Ty sama máš klienty zapsané na čekací listinu, kteří čekají na možnost ustájení u tebe. Jaké jsou podle tebe nejčastější nedostatky pastevního ustájení, se kterými se setkáváš, nebo které ti zmiňují zájemci o tvé služby?

Tady bych opět zdůraznila, že vedeme trekové ustájení, které se v mnoha ohledech od pastevního liší. Kvalitní pastevní ustájení si představuji provozovat na desítkách hektarů, kde se eliminuje bahno, které bývá kamenem úrazu většiny pastevek. Pokud tuto možnost nemám a na zimu stahuji koně do omezeného prostoru, aby nezničili pastviny, tento prostor musí být alespoň částečně zpevněný. 

Stačí opravdu pár mokrých dní a vymezený prostor se mění v bahniště a hnojiště, které požírá holínky. To je asi nejčastější problém, který od zájemců slyším: bahno a malý prostor. Pokud je mírná a mokrá zima, koně v tomto prostoru stráví běžně i 5 měsíců, což opravdu není přechodné období, to je skoro půl roku. Proto je potřeba dávat zimovištím stejnou váhu jako pastvinám a pečovat o ně.

Samotné bahno koním samozřejmě zas až tak nevadí, ba naopak může být kopytům velmi prospěšné, pokud si má kůň kde odpočinout. Problém je, že se v bahně velmi špatně sbírá hnůj, hlubokým bahnem neutáhnete kolečko, technika mokrý terén ještě zhorší a tak se začne hnůj kupit a tam vznikají hniloby, podlomy a neochota koní k pohybu.

3. Mohla bys nám popsat, jak podle tebe vypadá opravdu kvalitní venkovní ustájení? Jaké jsou klíčové faktory pro to, aby byl kůň v takovém ustájení opravdu spokojený a měl vše, co potřebuje?

V tomto ohledu jsou koně velmi skromní, spokojí se s málem, pokud nebudou sami. Aby byl kůň opravdu spokojený, potřebuje další koně, kámoše, pokud možno stabilní stádo. Kůň si samozřejmě nemusí rozumět s koněm, kterého mu určíme, to ale neznamená, že je samotář.

Stabilní stádo je pro nás hodně důležité a proto pečlivě vybíráme, kdo k nám přijde, aby tu chtěl taky co nejdéle zůstat a koně se nám tu netočili. Odhadnout povahu koně dopředu moc nejde. Velmi časté je, že se kůň v nevhodných podmínkách neprojevuje a je považován za submisivního, na konci stáda. To se s lepšími podmínkami, novým stádem a okolními vjemy může změnit.

Majitel jde odhadnout o něco líp, proto se s nimi chceme vždy potkat a popovídat si, abychom věděli, zda si navzájem lidsky sedneme. Ustájení dělají především lidi a kolektiv. Pokud vám v dané společnosti nebude dobře, nezachrání to asi ani hala nebo solárko :)

No a teď nějaké ty materiální věci, to už očima koně není až tak důležité. Ale určitě se vyplatí zpevňovat a naštěstí takových ustájení ve velkém přibývá. Kůň i v zimě potřebuje pohyb a proto není od věci strategické rozmístění např. seno a voda. Není nutné provádět velké budování, někdy stačí prostor rozbít padlým kmenem nebo jednoduchou nataženou páskou, kterou koně musejí za jiným zdrojem obejít.

Není ideálního ustájení, vždy je to o kompromisech. I my bychom dělali spoustu věcí jinak a lépe, s menším počtem koní, pak bychom ale neustajovali.

4. Můžeš nám přiblížit, co všechno obnáší provoz trekového ustájení?

Co považuješ za nejnáročnější na jeho každodenním chodu?

Nejnáročnější je jednoznačně úklid. Sbíráme každý den všechny plochy po 23 koních, dále rozvážení sena nebo plnění sítí, touto kombinací se vám velmi brzy začnou ozývat karpály 😊. Balík v síti se tak stává spásou a čerpanou "dovolenou". Každodenní čištění ploch si neumíme představit právě bez zpevnění.

5. Majitelé koní si často stěžují na ceny ustájení, které se pohybují mezi 3000 až 7000 Kč měsíčně v závislosti na lokalitě.

Jaká je podle tebe reálná cena, která by měla být za ustájení koní placena? Odpovídají tyto částky skutečným nákladům, času a práci, kterou do péče o koně vkládáš?

To je těžká otázka. Byla jsem samozřejmě leta v roli nájemce, ale vždy jsem práci okolo chtěla dělat, protože to podle mě k vlastnictví jakéhokoliv zvířete patří, takže to mám hozené trošku jinak.

Cena je v tomto ohledu vedlejší, každý ustajovatel by si měl nastavit cenu takovou, za kterou je ochoten to celé dělat, poskytnout svůj prostor, veškeré zázemí, nejen ohradníkový materiál, techniku a především svůj čas. A každý nájemce si může vybrat ustájení dle své cenové relace, každé zboží má svého kupce...

Péče o koně se vším všudy je pro mě důležitá i z pohledu vztahu s koněm. Většina výcvikových problémů mezi dvojicemi pramení z "uživatelského" přístupu ke koni, kdy své majitele kůň vidí pouze tehdy, když jde jezdit. To je špatně.

Stížnosti na ceny a jím neodpovídající služby chápu, na druhou stranu, běžný nájemce netuší, co se za cenou ustájení skrývá a odpracovat si část nákladů se lidem taky příliš nechce. Co jsem stačila vypozorovat z rozhovorů se zájemci o ustájení je, že chybí komunikace a lidská soudržnost, občas se jeden na druhého usmát, zeptat se, jak se daří a jestli není potřeba s něčím pomoct. 

Myslím, že by pak bylo méně vyhořelých ustajovatelů 😀 a jestliže se ustajovatel neusmívá, nechce slyšet váš názor a vše je problém, tak už vyhořelý je, v tom případě mu uvařte kafe a vyvezte pár koleček za něj, vás to nezabije a jemu pomůže 😀 

6) Nabízíš také možnost ustájení pro koně s metabolickými problémy.

Jak se tento režim liší od běžného pastevního ustájení? Jaké koně u vás máte a vidíte díky vhodnému managementu zlepšení jejich zdravotního stavu?

Trekové ustájení se od pastevního liší právě tím, že je možné na něm regulovat pastvu, která je v určitém období nebo v určitém množství nevhodná právě pro koně postižené metabolickými problémy a koně schvácené. Máme tu koně inzulin rezistentní i v minulosti schvácené a zkušenost je taková, že mít trekové ustájení nestačí. 

Jde o spoustu faktorů, které se do správného managementu každého jednotlivého koně promítají. Samozřejmě, že koním, kteří přišli z klasického pastevního ustájení, kde se v minulosti schvátili, se tu daří lépe, ale do jejich kondice se odráží i kvalita sena a u inzulin rezistentních koní hraje snad největší roli fyzická aktivita, která musí být opravdu významná, aby se dostali na přijatelnou váhu.

Významnou roli ve zdravotním stavu každého koně hraje psychika, proto dopřáváme pohyb po pastvině se stádem i rizikovým koním. Tady je potřeba hlídat fázi růstu trávy, roční období, dobu pobytu na pastvině, omezit v krizovém období příjem náhubkem, zvýšit pohybovou aktivitu, přikrmovat vyvazovače/bylinky a další.

V každém místě bude daný kůň reagovat jinak, proto netvrdím, že trekové ustájení je jediné správné, v našich podmínkách funguje. Je ale možné, že v jiných podmínkách, s jiným složením travin by takový kůň mohl být i na neregulované pastvě. Není však pastvina jako pastvina.

7) Okolo pastevního ustájení koluje mnoho mýtů.
Například se říká, že koně na pastvě nepotřebují přikrmovat. Setkáváš se s podobnými mýty? Které z nich jsou podle tebe nejčastější a jaká je realita?

Tady záleží na konkrétní lokalitě a na konkrétní pastvině. U nás máme 2 stáda, jedno stádo chodí momentálně na pastvinu na 2 hodiny, druhé na 3-4 hodiny, protože každá pastvina je úplně jiná, a to je dělí pouze silnice. Taky bude záležet na konkrétním koni, zda se jedná o mladého, zdravého jedince, nebo staršího koně, který už má horší imunitu. Určitě jsou koně, kteří budou fungovat bez příkrmu, může přijít období, kdy fungovat přestane.

Nejefektivnější by samozřejmě bylo nechat udělat krevní obraz, pravidelně, v kratších intervalech i s každou změnou pastviny nebo i s každou změnou balíku sena a suplementovat pouze prvky, které danému jedinci chybí. Bez tohoto podkladu bych se neodvážila tvrdit, že všichni koně bez rozdílu ne/potřebují na pastě přikrmovat.

8) Péče o pastviny je klíčovou součástí správného managementu pastevního ustájení.
Často se setkáváme s tím, že pastviny se mulčují, aby se rozmetaly výkaly koní, ale málokdo pastvinu skutečně čistí. Přebytečný dusík tak zůstává v půdě a může ovlivnit kvalitu pastvy. Jakým způsobem se staráš o pastviny ty? Jaké postupy považuješ za nejúčinnější pro udržení kvalitní a zdravé pastvy?

Těch postupů je strašně moc a neustále je v čase měníme, protože než si to člověk stačí ověřit, že to funguje/nefunguje, přijde zima 😊 Pastviny pravidelně sbíráme, minulý rok jsme některé nechali schválně "zadělat", protože jsme pozorovali, že chudnou a rozmáhá se plevel, takže občasné hnojení má určitě svůj význam, pastvina by se však poté neměla cca 2 měsíce pást. Pastviny, které se vůbec nesbírají a každoročně vypadají jako minové pole, začnou být po několika letech v podstatě jedovaté. To bývají ty případy, kdy majitel koně neví, proč se jeho kůň schvátil, když ho už leta chová stále ve stejných podmínkách.

Pastviny točíme a necháváme dorůstat, ideální je koně z pastviny stáhnout, než ji vypasou na drn. Zkoušeli jsme mnoho postupů, teď jsme zakotvili u pomalého rozpásání, kdy paseme opravdu jen pár hodin, než tráva trochu zaschne, pak se jedno stádo může pást celý den, tam je tráva chudší a sušší, druhé stádo, s vlhčími pastvinami, má otevřeno dopoledne. 

Tady je potřeba brát v potaz plochu, kterou máme k dispozici, pokud by celodenní pasení znamenalo, že je pastvina vypasená na drn a vyprahlá, omezím dobu pasení, aby nějaká hmota vydržela celé léto. Přetěžování pastvin se totiž promítne až v čase. Jestliže nechceme mít vyprahlé plochy plné plevele, nesmíme si brát příliš, aby pastvina byla každý rok bohatá, tím nemyslím zelená a hustá, ale rozmanitá.