Zničeho nic vybuchl! Kůň jako tikající bomba

12.07.2025

aneb: Co se skutečně skrývá za náhlým "výbuchem" chování u koně

Představte si situaci, která se možná nejednou stala i vám: jdete s koněm na ruce nebo pod sedlem, den vypadá klidně. A pak – zničehonic – se váš klidný parťák lekne, trhne hlavou, a vyhodí zadníma, v horším případě předvede parádní rodeo. Jakoby bez varování přestal vnímat svět. 

Odpověď možná překvapí svou jednoduchostí – nestalo se to "zničehonic". Ve skutečnosti to byl vrchol skrytého procesu, který v koňském těle a mozku bublal už dávno předtím. Tento fenomén se nazývá trigger stacking – hromadění stresorů.


Ráda bych zde doplnila, že tyto projevy, jako jsou náhlé výbuchy emocí či agresivního chování, mohou být velmi často způsobeny nejen vnějšími podněty nebo psychickou nepohodou, ale také skrytými zdravotními problémy!  Je proto důležité nezůstávat pouze u povrchového hodnocení chování, ale pátrat i po možných vnitřních příčinách, které nejsou na první pohled patrné. 



Co je trigger stacking?

Trigger stacking je pojem vypůjčený z psychologie člověka a výcviku zvířat, zejména psů. Označuje situaci, kdy se jednotlivé stresové podněty – každý zvlášť zvládnutelný – začnou vrstvit a kumulovat. Když nervový systém překročí svou "kapacitu", dojde ke kolapsu: výbuchu emocí, útěku, agresi nebo úplnému psychickému "vypnutí".

U koní se tento jev často přehlíží. Koně totiž napětí velmi často tlumí, kompenzují, "drží v sobě". Jsou mistři ve skrývání nepohodlí nebo bolesti – až do okamžiku, kdy už to prostě dál nejde.


⚠️ Nešlo o jednu věc. Šlo o všechno předtím.

Spouštěčem nemusí být nic dramatického. Může jít o nečekané zvuky, změny ve stádě, nevyhovující trénink, počínající bolest, cestování v přívěsu, veterinární ošetření nebo změnu managementu ustájení. Každý z těchto momentů zanechává v nervové soustavě stopu. Pokud však nedostane dostatek času na návrat do rovnováhy, stres se začne postupně hromadit. A pak stačí málo – třeba jen nový pohyb ruky – a pomyslný kbelík přeteče. 


Co se děje v těle koně během stresu?

Stres není "jen emoce". Je to fyziologická kaskáda s hlubokými důsledky.

  1. Adrenalin se spustí okamžitě. Tělo se připraví na boj nebo útěk: zrychlí se srdeční tep, zúží cévy, zvýší napětí svalů.

  2. Pokud stres pokračuje, přidá se kortizol – pomalejší, ale dlouhodobější hormon, který udržuje tělo ve stavu pohotovosti.

Na rozdíl od adrenalinu, který odezní během půl hodiny, kortizol může působit až 24 hodin. A čím častěji se aktivuje, tím méně času má tělo na regeneraci.

Přetížený mozek přestane logicky vyhodnocovat situaci. Učení je nemožné. Emoce přebírají vládu. Kůň nedokáže rozlišit mezi skutečným nebezpečím a běžným podnětem. V tu chvíli není "neposlušný" – je přetížený.

Přetížení se může u koně projevovat různými způsoby. Mezi zjevné projevy patří neklid, lekavost, vyhazování, útěk, kousání nebo kopání. Méně nápadné signály zahrnují stažení se do sebe, lhostejný výraz, zpomalené reakce a ztrátu zájmu o trénink. U některých koní se mohou objevit také stereotypní chování, jako je tkaní, klkání nebo chůze v kruhu, které svědčí o chronickém stresu.


Vaším úkolem jako trenéra, majitele nebo ošetřovatele je vytvořit podmínky, které umožní regulaci, rovnováhu a důvěru.


Klíčové principy v tréninku

🔹 Trénink jako dialog
Záměrem není "mít plán a držet se ho za každou cenu", ale vnímat, zda je náš plán stále vhodný pro přítomnou chvíli. 

🔹 Respekt k emočnímu prostoru koně
Když se kůň necítí dobře, nereaguje "neposlušně", ale upřímně. Trénink, který tento signál přehlíží, staví na nepevném základu.

🔹 Přijetí "ne" jako přirozené součásti komunikace
Schopnost ustoupit, když kůň není připraven, není slabostí trenéra, ale známkou hluboké kompetence. Jen tam, kde je respektováno "ne", může existovat opravdové "ano".



💬 Závěr: Výbuch není selhání. Je to volání o pomoc.

Když kůň vybuchne, není to výraz vzdoru. Je to poslední možnost, jak vám říct: "Já už prostě nemůžu."

Je to náš úkol – jako těch, kdo s koňmi pracují, žijí a milují je – učit se rozpoznávat tyto signály dřív, než k výbuchu dojde. Dívat se pod povrch chování a ptát se: "Co jsi mi tím chtěl říct?"

Protože když začneme naslouchat dřív, můžeme spolupracovat jinak. Jemněji. Vědoměji. A především – bezpečněji pro obě strany.