Prohlášení o odpovědnosti a podmínky užití

Tento materiál je chráněn autorským právem a je určen výhradně pro osobní potřebu registrovaného účastníka kurzu. Jakékoli neoprávněné šíření, kopírování, publikování, zpřístupňování či poskytování tohoto obsahu třetím osobám bez předchozího písemného souhlasu autorky je výslovně zakázáno a může být kvalifikováno jako porušení autorského zákona. Děkujeme za respektování těchto podmínek.

Tento online kurz slouží výhradně k informačním a vzdělávacím účelům. Nenahrazuje individuální odborné vedení, osobní konzultaci s kvalifikovaným trenérem ani veterinární vyšetření či odborný dohled. Veškeré informace, rady a techniky uvedené v kurzu jsou poskytovány na základě praktických zkušeností a osvědčených přístupů. Jejich aplikace je však plně na vlastní odpovědnost každého účastníka. Autorka kurzu nenese žádnou odpovědnost za jakékoliv následky, újmy, zranění či ztráty vzniklé v důsledku použití těchto informací.

Upozorňujeme, že práce s koňmi je spojena s určitými riziky a může být potenciálně nebezpečná. Doporučujeme, aby veškeré techniky a cvičení byly prováděny s maximálním ohledem na bezpečnost zvířete i člověka. V případě nejistoty nebo nedostatečné zkušenosti důrazně doporučujeme vyhledat odbornou pomoc. Poskytovatel kurzu nenese žádnou odpovědnost za škody, zranění či jiné újmy způsobené nesprávným nebo neuváženým použitím informací z tohoto kurzu.

Účastí v kurzu účastník výslovně potvrzuje, že si je plně vědom rizik spojených s prací s koňmi, a že veškeré kroky podniká na vlastní odpovědnost.

V případě, že účastník pracuje s koněm, který vykazuje známky nebezpečného chování (např. agresivita, kopání, kousání, vznětlivost, nevyzpytatelnost apod.), je nutné přistupovat k takovému zvířeti zcela individuálně a za specifických podmínek, které nejsou obsahem tohoto kurzu. Vždy dbejte na bezpečnost všech zúčastněných. Nezletilí by měli být při práci s koňmi vždy pod přímým dohledem dospělé, odpovědné osoby.

Upozorňujeme také, že veškerá zodpovědnost za zdravotní stav koně, jeho pravidelnou péči a kondici, nese výhradně jeho majitel, popř. osoba oprávněná s koněm nakládat. Tato odpovědnost zahrnuje zejména, nikoli však výlučně, zajištění pravidelné veterinární péče, úpravy kopyt, péče o chrup, fyzioterapie a celkové kondiční přípravy zvířete.

Fyzická cvičení a gymnastické prvky prezentované v tomto kurzu mohou představovat zvýšenou zátěž pro pohybový aparát koně. Před jejich aplikací je nezbytné důkladně znát a zohlednit aktuální zdravotní stav koně. Provozovatel kurzu nenese žádnou odpovědnost za případné újmy na zdraví zvířete vzniklé v důsledku nevhodného použití zde uvedených informací, cvičení nebo z důvodu zanedbání péče ze strany uživatele kurzu.

Používáním tohoto kurzu uživatel bere na vědomí a souhlasí s výše uvedeným.

ÚVOD

Proč je uvolnění klíčem ke skutečnému spojení

Klid jako základní stav bytí

Klid je vnitřní stav, kdy nepodléháte očekáváním ani starostem. Neřídí vás emoce ani myšlenky – jste jednoduše přítomní. V dnešní uspěchané době je náš vnitřní klid neustále narušován tlakem na výkon, rychlost a okamžité výsledky. Toužíme po všem – a nejlépe hned. Tento neustálý stres a honba za cíli zatěžují naši nervovou soustavu natolik, že ztrácí schopnost se přirozeně uvolnit a vrátit do stavu klidové regenerace. Místo odpočinku zůstáváme v neustálé pohotovosti, což nám brání vnímat přítomný okamžik a skutečně se spojit sami se sebou i se světem kolem nás

Každé napětí, ať už fyzické nebo emoční, má své tělesné projevy. Když se naučíte tyto projevy vnímat, můžete je i uvolnit. Pomoci vám mohou například zklidňující techniky jako meditace nebo cvičení jako joga či Feldenkraisova metoda.

Naše tělo v sobě uchovává nejen fyzické napětí, ale i stres, emoce a prožitky, které jsme třeba ani nestihli plně zpracovat. Když si pravidelně dopřejeme chvíli pro sebe – skrze pohyb, meditaci nebo prosté zastavení – umožňujeme tělu i mysli navrátit se do rovnováhy. Tím obnovujeme kontakt se sebou, se svým dechem a se svou přirozeností.

Pro mě osobně se tímto nástrojem stala meditace a jóga. Není to pro mě jen cvičení, ale způsob, jak se propojit se sebou, vnímat své tělo, zklidnit mysl a být plně přítomná. Jóga nás vede k jednotě – se sebou, s druhými i s přírodou. A právě tato jednota je i v samotném kořeni slova "jóga".

Veškerou práci s koňmi začínáme v klidu, provádíme v klidu a v klidu ji také ukončujeme.

Klid není únik do vlastního světa, ale spíše otevření se světu. Umožňuje vám vidět věci jasněji, vnímat plněji a být skutečně přítomní v realitě. Díky klidu se rozšiřuje vaše vědomí – a s ním přichází i změna.

Jednoduchost klidu ve spojení s koněm

Vše, co děláte se svým koněm, ať vychází z klidu. Neočekávejte nic. Je naprosto v pořádku mít plány a záměry – mohou nám poskytnout směr a motivaci. Důležité však je, abychom na nich nelpěli. Když se držíme příliš pevně svých představ, uzavíráme se tomu, co se může přirozeně objevit. Učte se nechat věci plynout, přizpůsobujte se změnám a buďte otevření nečekanému. Flexibilita nám umožňuje vnímat realitu takovou, jaká skutečně je, a reagovat na ni s lehkostí, klidem a důvěrou. 

Odhodlejte se pustit kontrolu, zapomeňte na rozpisy a seznamy cvičení. Skutečný pokrok není výsledkem řízení, ale přítomnosti. Stačí být se svým koněm v klidu. Stačí být přítomní, otevření a vnímaví k tomu, co vám život právě nabízí.

Začněte jednoduše. Obdivujte svého koně. Dotkněte se ho, podrbejte ho, usmějte se na něj. Užívejte si klid, který mezi vámi vzniká. Když jste v klidu vy a váš kůň také, můžete sdílet klid společně. A právě z tohoto sdíleného klidu mohou vzejít opravdové činy.

Jednání, které má kořen v klidu, přináší další klid, radost a hlubší uvědomění.

Pokud chcete dosáhnout skutečného klidu ve vztahu se svým koněm, musíte tento klid sami vyzařovat. Nestačí ho chtít – je třeba vědět, co klid skutečně znamená a jak se projevuje na tělesné úrovni. Je důležité umět v sobě vědomě navodit stav hluboké spokojenosti a vnitřní blaženosti, a to nezávisle na tom, co se děje kolem vás. Právě tento stav je pro koně čitelný, důvěryhodný a přirozeně přitažlivý. 

Klid vás ukotvuje v přítomném okamžiku a rozšiřuje vaše vnímání – k sobě, ke koni, k okolnímu světu. Začínáte vidět více, cítit více, být více. Když přestanete vyžadovat a tlačit, stanete se připravenými přijímat. A tehdy vám váš kůň může nabídnout dary, které přesahují vaši představivost. Může vám ukázat pohyby tak nádherné a autentické. Ne proto, že by byly "správné", ale proto, že jsou pravdivé – pocházejí ze srdce koně.

Váš kůň vás může naučit hlubokému souznění, společnému bytí i nečinnosti jako formě nejhlubšího spojení. Dovolte svému koni převzít iniciativu. Nechte ho vyjádřit se, zkoumat, mít vlastní nápady. Oceníte-li to, co vám chce sdělit, začne vám důvěřovat víc – a otevře vám dveře k novému poznání. Některé z těchto nápadů mohou změnit celý váš život.

Je běžné domnívat se, že koně "nechtějí pracovat" nebo že jsou "tvrdohlaví". Ve skutečnosti však mnoho nedorozumění mezi člověkem a koněm pramení z jednoho jediného faktoru – napětí.

Koně mohou milovat trénink, pohyb i kontakt s člověkem. Někteří si skutečně užívají ježdění, učení i společný čas. Ale to všechno je možné jen tehdy, pokud je jejich tělo i mysl v hlubokém uvolnění. Relaxace není jen příjemný bonus – je to základní předpoklad jakékoli pozitivní zkušenosti.

Pokud je kůň napjatý – ať už v jízdárně, pod sedlem, nebo jen při pohledu na přicházejícího člověka – jeho nervový systém je v režimu přežití. A v tomto stavu není schopen vnímat kontakt, učit se ani prožívat radost. I dobré úmysly se pak mohou snadno stát dalším zdrojem tlaku.

Relaxovaný kůň je přítomný, otevřený a připravený spolupracovat. Právě v uvolnění se rodí důvěra, pohyb bez odporu, a hluboký vztah. Bez relaxace není možné, aby si kůň jakoukoli aktivitu opravdu užil – ani sám, ani s vámi.

Když však v sobě nesete hněv, potřebu ovládat, nebo smutek, brzdí vás to.
Tyto emoce zastavují váš vnitřní růst. Uvědomte si, kde v těle cítíte napětí a bloky – a pusťte je.

Všechno začíná v tobě

Růst přichází tehdy, když jsme vděční za vše, co jsme prožili. Když cítíme opravdovou radost z toho, co máme, a zároveň jsme otevření novému. Pocit radosi a spokojenosti se neodvíjí od vnějších okolností, ale od vnitřního postoje.

Abychom mohli růst, musíme nejprve přijmout a ocenit to, kým jsme právě teď – ne až "jednou", až budeme mít dům, auto, štíhlejší tělo nebo dokonalou verzi sebe sama. Napětí uvnitř nás- hněv, smutek, potřeba mít věci pod kontrolou – to vše se usazuje v těle jako napětí, které nás zpomaluje a stahuje dolů. Tyto emoce nejsou součástí naší podstaty. Nejsou tím, kým skutečně jsme. 

Když přicházme ke koni s pocitem nespokojenosti, s nutností něco opravovat, napravovat, kontrolovat – neotevře se nic. Ale když přijdeme s radostí, s prostou vděčností za to, že spolu můžeme být, tehdy se otevírá prostor pro zázraky.

ZÁMĚR jako základ našich činů

Když si něco přejeme – když chceme, aby se něco stalo nebo chceme něco udělat – vzniká v našem těle a mysli napětí. To napětí pramení z očekávání. Z toho, že chceme určovat výsledek. Jakmile si tato napětí uvědomíme, můžeme je pustit. Jak? Prostě se k tomu rozhodněte!

Když si přejete, aby váš kůň přešel do jiného chodu, zastavil se, nebo provedl jiný cvik – nezapojujte napětí. Místo toho si v sobě vytvořte záměr. Vnímejte napětí, které se může objevit – očekávání, zmatení, netrpělivost. A pusťte je. Udělejte v sobě prostor, aby se věci mohly samy stát.

RELAXAČNÍ TECHNIKY PRO LIDI

RELAXAČNÍ TECHNIKY PRO KONĚ

V posledních letech se hodně diskutuje o tréninkových metodách – zda je etičtější nebo účinnější používat negativní posilování (R–), tedy práci s tlakem a jeho uvolněním, nebo pozitivní posilování (R+), založené na odměňování.Obě metody mají své místo. Ale ať už sáhnete po kterékoli z nich, jedna věc zůstává stejná: napětí v těle koně vzniká tak jako tak.

Napětí nevzniká jen z "negativního" přístupu. Vzniká u každé tréninkové metody. Je to přirozená reakce těla na interakci s námi, náš tréninkový postup, naše načasování, na tréninkové podmínky. Když se kůň snaží pochopit, co po něm chceme, když přemýšlí, když řeší situaci – jeho tělo reaguje. Cílem tedy není vyhnout se napětí úplně – to by bylo nereálné. Skutečným klíčem je umět ho včas rozpoznat a hlavně s ním vědomě pracovat.

Ať už koni dáváme odměnu, nebo pracujeme s tlakem, často nevědomky vytváříme jemné (nebo i výraznější) napětí v jeho těle. Může za to:

• přílišná kontrola,

• neustálá stimulace bez možnosti zpracování,

• tlak, který není dostatečně včas uvolněn,

• i přehnaná snaha "být dokonalý".

Kůň pak sice vypadá, že spolupracuje, ale jeho tělo může být v tuhosti, dechu je málo, výraz ztrácí živost. A právě tady se vytrácí skutečná kvalita vztahu.

Proč je uvolnění tak důležité?

Tělo si pamatuje. A pokud s napětím nepracujeme, hromadí se v těle.
Nezpracované napětí se později projeví jako:

• "nevysvětlitelné" chování,

• obranné reakce (útěk, útok, ztuhnutí),

• neochota k pohybu,

• nebo naopak přehnaná aktivita 

Uvolnění není o tom, že "dáme koni pauzu". Je to vědomá práce s tělem a nervovým systémem. Když kůň zívá, protahuje se, dýchá zhluboka – zpracovává. A přesně v těchto chvílích se učení ukládá hluboko a pozitivně.

V jezdeckém světě často vnímáme koně v pohybu, v akci, ve výkonu. Málokdy se zamýšlíme nad jedním z nejdůležitějších stavů, který je pro jejich celkovou pohodu, zdraví a dokonce i imunitu naprosto klíčový: relaxace. Relaxaceje schopnost nervového systému přepnout do klidového režimu, což se projevuje jak na tělesné, tak na psychické úrovni.

Relaxovaný kůň není nespolehlivý, ospalý nebo apatický. Naopak – je flexibilní, citlivý a rychle se znovu aktivuje, pokud je to potřeba. Jeho tělo je uvolněné, mysl klidná a schopná se soustředit.

Stres a napětí jsou tichými zabijáky výkonu i psychické pohody koně. Dlouhodobý stres oslabuje imunitní systém, narušuje trávení a zvyšuje náchylnost k nemocem a zraněním.

Uvolnění napětí je proces. Tiché partnerství, ve kterém nejsme trenéři, ale spíš průvodci. Učíme se být s koněm bez tlaku, bez očekávání, bez slov. A najednou se dějí zázraky. Kůň začíná rozplétat vnitřní uzly. Pomalu, něžně, svobodně. A my s ním. 

Možná právě proto je tenhle proces tak silný – protože léčí nejen koně, ale i nás. Učí nás vnímat jemnost, ctít ticho, respektovat hranice. Učí nás, že největší změny přicházejí v prostoru klidu. Proto chceme koně v parasympatiku. Protože jedině v klidu může tělo – i duše – znovu rozkvést. Protože relaxace není jen uvolnění. Je to návrat. K sobě. K sobě navzájem. K tomu, co je skutečné.

Ať už používáte odměny či nikoli, stav uvolnění a schopnost uvolnit napětí z těla koně vám velmi pomůže při různých problémech (kousání udidla, lekavost, neklid, problémy při sedlání, repelentování..). A teď trochu hlouběji...

Autonomní nervový systém

Pro pochopení terapeutického významu relaxace a práce s dechem u koní je nezbytné porozumět principům fungování jejich autonomního nervového systému (ANS). Tento systém řídí mimovolní tělesné funkce a dělí se na dvě hlavní větve – sympatický a parasympatický nervový systém. Tyto dvě složky představují komplementární regulační mechanismy, které udržují homeostázu a přizpůsobují organismus vnějším i vnitřním podnětům.

Sympatický nervový systém (SNS): Aktivace v reakci na stres

Sympatická větev ANS se aktivuje především v situacích ohrožení, stresu nebo náhlé zátěže. Spouští fyziologickou reakci známou jako "fight or flight" ("bojuj nebo uteč"), která připravuje tělo na rychlou akci. Zahrnuje zvýšení srdeční frekvence, zrychlení dechu, stažení cév v periferiích a inhibici trávících funkcí. U koně se tento stav může projevovat napětím, neklidem, hyperreaktivitou nebo sníženou schopností spolupráce. Ve stavu vysoké sympatické aktivace není kůň schopen hlubšího vnímání, učení ani vytváření kvalitního sociálního kontaktu – primární funkcí tohoto režimu je přežití, nikoliv adaptivní interakce.

Parasympatický nervový systém (PNS): Regenerace a návrat k rovnováze

Naopak parasympatická větev autonomního nervového systému hraje klíčovou roli v procesech zotavení, trávení a obnovy. Aktivuje se ve chvílích bezpečí a klidu – její činnost je spojena s tzv. režimem "rest and digest" ("odpočíání a trávení"). Dochází ke zpomalení srdeční činnosti, stimulaci trávicí soustavy, zvýšené sekreci slin a celkovému uvolnění svalového tonusu. V tomto stavu je kůň vnímavý, emočně dostupný a schopen procesu učení i vytváření sociálních vazeb. Parasympatická aktivace je rovněž nezbytná pro zahájení regeneračních procesů na buněčné i hormonální úrovni.

Když se kůň naučí relaxovat přináší to s sebou mnoho benefitů:

• Rychlejší zotavení: Dokáže se mnohem rychleji zotavit po překvapení nebo šoku (např. při splašení). Místo dlouhodobého setrvávání ve stavu "boj nebo útěk" se jeho nervový systém efektivně přepne zpět do klidového režimu. To má přímý vliv na jeho imunitu.

• Lepší spolupráce pod tlakem: Kůň dokáže lépe spolupracovat a zůstává funkční i pod tlakem situace. Jeho mysl není zablokovaná stresem a je schopná se učit a reagovat.

• Efektivní trénink: Při tréninku je proto základem nepřivádět koně k únavě a vyčerpání, ale cíleně ho přivádět do stavu relaxace a přítomnosti. Uvolněný kůň se učí lépe, s větší radostí a menším fyzickým vyčerpáním.

Poslušnost vs. uvolnění

Mnoho majitelů a jezdců vyjadřuje přání, aby jejich kůň byl "poslušný". Jenže to, co často považujeme za poslušnost, je ve skutečnosti vnější projev hlubokého uvolnění – stavu, v němž kůň cítí bezpečí, klid a otevřenost ke spolupráci. Takový kůň se nechová klidně proto, že by se bál trestu, ale protože se v dané situaci cítí dobře a je schopen vědomě reagovat.

Když je kůň skutečně uvolněný, nepotřebuje být "kontrolován". Přirozeně naslouchá, je ochotný, zvídavý a často sám přináší iniciativu. V takovém stavu se učí rychleji, pracuje s radostí a navazuje s člověkem hlubší vztah. Uvolnění tedy není cílem po tréninku – je to nutná výchozí podmínka, ze které veškerý kvalitní trénink vychází.

Nejčastější omyl: Chtít "klidné chování" od napjatého koně

Tlak na "poslušnost" v momentě, kdy kůň vnitřně bojuje s napětím, vede k prohlubování rozporu mezi očekáváním a skutečnými možnostmi zvířete. A právě tato nerovnováha může vést ke dvěma scénářům:

• Maskovaná poslušnost: Kůň se naučí "tvářit se" uvolněně. Reaguje mechanicky, ale v těle přetrvává napětí. Tyto koně bývají navenek "spolehliví", ale často náhle explodují nebo se propadají do stavu otupělosti.
  

• Stupňování tlaku: Pokud kůň na podněty nereaguje, začne člověk hledat "silnější" nástroje – ostřejší pomůcky, tvrdší techniky, intenzivnější trénink. Věří, že kůň potřebuje jen "víc motivace", místo aby pochopil, že kůň je ve stresu a není schopen reagovat jinak.
  

Oba přístupy jsou běžné a často se kombinují. Problém ale není v tom, že by kůň nebyl dostatečně vychovaný – problém je v neschopnosti uvolnit se, a tedy plně spolupracovat. Napjatý kůň nemůže být přirozeně přítomný ani zdravě výkonný. A bez vnitřního klidu neexistuje skutečné partnerství.

Co nelze předstírat

Napětí se nedá zamaskovat donekonečna. Můžeme naučit koně stát bez hnutí, reagovat na pobídky nebo se tvářit "v pohodě", ale pohyb zůstává tuhý, dech mělký, oči strnulé. Napjatý kůň se nikdy nebude pohybovat s lehkostí a elegancí, nebude navazovat spontánní kontakt ani se aktivně zapojovat do práce. A v určitém bodě se projeví i fyzické důsledky: zažívací potíže, snížená imunita, chronické napětí nebo zranění.

Stejně jako člověk pod tlakem může vystupovat, usmívat se a říkat správná slova – ale jeho tělo bude mluvit jinak. Třesoucí se ruce, zrychlená řeč, nepravidelné dýchání. A i když absolvuje školení "jak se chovat na veřejnosti", nic z toho nebude mít smysl, dokud se skutečně nenaučí v dané situaci relaxovat. Totéž platí pro koně.

Často si lidé pletou relaxaci se sebeovládáním. Ale mezi těmito dvěma postoji je zásadní rozdíl. Sebeovládání je řízené napětím – kůň "drží" své emoce, kontroluje se. Relaxace je naproti tomu stav, kdy žádná kontrola není nutná, protože v těle není přebytečné napětí, které by bylo třeba potlačovat.

1. Relaxační technika-Mastersonova metoda

Mastersonova technika je jemná manuální metoda práce s tělem koně, zaměřená na uvolnění napětí a zlepšení pohyblivosti. Koně aktivně zapojuje do procesu – kůň při ní dostává prostor reagovat na jemné podněty a napětí sám uvolnit. Terapeut pomocí lehkého tlaku, houpavých pohybů a práce v tzv. nulovém napětí sleduje reakce koně (např. mrkání, zívání, pohyby hlavy) a podle nich postupuje dál.

Mastersonova technika pomáhá uvolnit hluboko uložené napětí, které může být způsobeno přetížením, nesprávným tréninkem nebo stresem, a tím podporuje fyzickou i psychickou pohodu koně. Výsledkem bývá zlepšení pohybu, ochoty ke spolupráci a celkového komfortu při práci i odpočinku.

Na youtube majdete mnoho videí této techniky. Je také možnost zkoupit knihu, kde jsou tyto techniky popsané.

Já osobně ráda používám Bladder meridian techniku.

Při práci s koněm osobně preferuji volnost – vždy mu dávám možnost se vzdálit, když to potřebuje. V průběhu techniky se někdy dostáváme do oblastí, které mohou být pro koně velmi citlivé nebo nepříjemné. V takových chvílích ho nijak nedržím ani se ho nesnažím přimět k uvolnění "za každou cenu", což občas vídám i u jinak zkušených praktikujících Mastersonovy techniky. Nejsem certifikovaný terapeut, ale pracuji citlivě a s respektem – vycházím ze svých zkušeností, intuice a znalostí z různých tělových technik. Důvěřuji procesu a tělu koně, které si často samo řekne, kdy a jak je připravené napětí pustit.

Na začátku procesu se mi často stává, že kůň odchází, chce se věnovat pastvě, líže solný liz nebo se jinak "odkloní" od kontaktu. Mnoho z těchto projevů mu nechávám – vnímám je jako součást jeho regulace a přirozené reakce na práci s tělem. Pokud odejde dál, samozřejmě si ho klidně přivedu zpět, ale místo toho, abych na původním místě trvala, zjemním přístup nebo pokračuji v jiné části těla.

Nechci, aby měl pocit tlaku nebo nutnosti "něco vydržet". Věřím, že právě tímto nenásilným přístupem vytvářím prostor pro skutečné uvolnění a důvěru, která je pro mě důležitější než okamžitý výsledek. Po určité době se kůň sám zastaví a proces si začne užívat.

Tato práce je něco, co se člověk nemůže naučit jen z knih nebo videí – vyžaduje praxi, trpělivost a především hluboké vnímání těla koně i vlastního. Je třeba být přítomný, citlivý a otevřený tomu, co se v daném okamžiku děje. Naučit se rozpoznávat jemné signály, kterými kůň komunikuje, a zároveň sledovat vlastní napětí, záměr i dotek. Právě v tomto tichém dialogu mezi dvěma těly vzniká prostor pro skutečnou změnu, uvolnění a porozumění.

Zde bychom mohli vést zajímavou diskuzi o tom, kde je hranice mezi tím, kdy si kůň sám přijde na uvolnění a relaxaci a skutečně si proces začne užívat, a kdy už jde spíše o obyčejné odevzdání. Jinými slovy, kdy už se kůň nesnaží odejít, protože zjistí, že to nemá cenu. Myslím, že jasněji se to ukáže až po delší době – podle toho, zda kůň vyhledává terapeutickou práci, jestli se během terapie sám obrátí a přijde k nám. Někteří odborníci tvrdí, že občasné "protlačení" koně k uvolnění je nutné. Nemám však dostatek zkušeností, abych tuto teorii mohla potvrdit nebo vyvrátit, proto tuto otázku raději nechávám na posouzení odborníků.

2. Relaxační technika-uvolnení "zevnitř ven"

Relaxační technika uvolnění "zevnitř ven" nevyžaduje žádný dotek na koni. Koně začnou relaxovat spontánně, pokud jim dáme dostatek prostoru. Koně se tak učí rozeznat napětí v těle a pak ho uvolnit.

Postavím se tedy vedle koně a já sama nejprve pocítím, jak se mé tělo "rozpouští" a uvolňuje. Dýchám zhluboka a vědomě uvolňuji svou hlavu směrem ven. Poté už jen pozoruji koně bez napětí, předsudků a očekávání.

Začnu pozorovat signály relaxace u koně – snížení hlavy dolů, uvolnění svalů kolem  očí nebo čumáku, žvýkání, uvolněný postoj, odffrknutí, zamrknutí, pohyb ušima. Když kůň nějaký takový signál ukáže, tak ho pohladím a pak se od něj kousek vzdálím- dávám mu prostor. Čekám na další signály značící relaxaci a uvolnění, poté ke koni přistoupím, opět ho pohladím. Celé kolo následně opakuji. Na začátku trénuji jen asi 5 minut, poté prodlužuji 10-15 minut (až po několika týdnech této práce!)

Znaky relaxace mohou být u koně natrénovány. Můžeme ho naučit, aby sklonil hlavu, aby stál v klidu, nebo aby působil, že se "uvolnil". Jenže to ještě neznamená, že skutečně uvolněný je. Pravé uvolnění, to hluboké, která umožňuje koni pracovat s lehkostí a efektivně využívat své tělo, může přijít jen tehdy, pokud se cítí v bezpečí – pokud důvěřuje svému člověku.

A právě tady začíná rozdíl mezi tréninkem a skutečným partnerstvím. Kůň, který je vnitřně napjatý, možná splní požadovaný úkol, ale jeho tělo i mysl zůstávají ve střehu. Ten, který důvěřuje a cítí se bezpečně, naopak otevře prostor k jemnosti, měkkosti a klidné přítomnosti.

Nestačí se dívat jen na to, co kůň dělá. Je potřeba vnímat, jak to dělá. Jaký má výraz v očích? Jsou jeho oči měkké, klidné? Mrká přirozeně, pomalu? Sledujme detaily – jak se olizuje, jak přežvykuje, jak dýchá. Je to pomalé, měkké, přirozené? Nebo je to uspěchané, nucené, přehnané?

Skutečné uvolnění se projevuje v každém aspektu jeho bytí – ve výrazu, v dechu, v pružnosti pohybu. A právě tehdy, když se dostaví, začíná mezi člověkem a koněm vznikat opravdová spolupráce, která není založená na tlaku nebo kontrole, ale na vzájemném naslouchání a důvěře.

Důležité: Chcete, aby váš kůň uvolnil napětí? Vytvořte mu k tomu podmínky.

Uvolnění není něco, co lze vynutit. Je to důsledek. Důsledek toho, že se kůň cítí v bezpečí — s vámi, i v prostředí, kde pracujete. Pokud má tělo uvolnit, musí nejprve zklidnit mysl. A právě vy jste ten, kdo může vytvořit podmínky, ve kterých se to stane.

Představte si sami sebe. Můžete se plně uvolnit, když se necítíte v bezpečí? Když vám někdo nerozumí nebo jste na místě, kde jste nervózní? Potřebuje cítit, že ho nikdo netlačí do nepohodlí, že slyšíte jeho signály, že prostředí kolem něj je klidné a známé.

Když dáte svému koni jasnost, respekt, čas a bezpečný prostor, začne vám věřit. A jakmile začne důvěřovat, začne se otevírat. Teprve pak může pustit napětí a zapojit se s radostí do společné práce.

Důležité: Chcete řešit problém venku? Nejprve vytvořte podmínky pro uvolnění.

Mnoho lidí si všimne, že jejich kůň venku – mimo známé prostředí stáje – reaguje napjatě, je neklidný, bojácný nebo se "špatně soustředí". A tak se snaží "řešit problém" venku. Ale právě v takovém prostředí k žádnému skutečnému uvolnění pravděpodobně nedojde.

Místo toho začnete pozorovat množství konejšivých signálů – jemných náznaků, že kůň situaci nezvládá, že se snaží uklidnit sám sebe nebo vás. O těchto signálech podrobně píše Rachaël Draaisma, která jejich čtení a interpretaci věnuje hlubokou pozornost. Pokud je přehlédnete, můžete se nechtěně dostat do spirály nátlaku, frustrace nebo ještě většího stresu.

Chce-li se kůň naučit skutečně se uvolnit, potřebuje to poprvé zažít v prostředí, kde se cítí bezpečně. Na klidném místě, kde nic neruší jeho pozornost. Tam, kde se může soustředit na vás – a vy na něj. Uvolnění se neobjeví pod tlakem nebo v chaosu. Je to proces, který roste z důvěry, opakovatelnosti a klidu.

Teprve když kůň pochopí uvolnění, začne ho hledat i jinde – i venku. Ale základy se staví doma, v bezpečném prostředí, kde má šanci uspět.

Důležité:Uvolnění není vždy na místě – někdy se k němu kůň musí projít.

Někdy, když po koni chceme uvolnění, dostaneme místo toho krok stranou. Kůň se otočí, chce odejít, začne se pást nebo jen jemně uhýbá. Proč? Protože otevřít se uvolnění je pro něj náročné – zvlášť pokud se necítí úplně bezpečně. V takové chvíli není důvod se zlobit. Netlačte na něj svým očekáváním. Nechtějte výsledek. Dejte mu prostor-můžete se s ním projít a vrátit se zpět k cvičení.

Důležité je, aby se z pohybu nestal návyk – způsob, jak se uvolnění vyhnout.  Pokud cítíte, že už je to na koně moc, projďete se s ním, pozorujte jeho tělo-jakmile v pohybu zahlédnete známku uvolnění – změkčení, uvolnění svalů kolem očí a nozder, prodloužení dechu – zastavte. Pochvalte ho, pohlaďte..

Pak zkuste znovu chvíli postát. Možná už to zvládne jinak. A možná bude potřeba ještě pár malých kroků. Nevadí. Důležité je, že ho vedete k uvolnění – ne k poslušnosti.

Uvolnění je nabídka, ne požadavek. A kůň ji nejlépe přijme tehdy, když s ním nejste v boji, ale v dialogu.

Důležité: Když kůň začne strkat čumákem nebo "chňapá pysky"… není drzý. Je napjatý.

Někteří koně v napětí nereagují útěkem nebo odchodem, ale začnou být v kontaktu dotěrní – strkají do vás hlavou, šťouchají čumákem, okusují oblečení, zkouší pysky, někdy i jemně chňapnou. Mnoho lidí to vnímá jako neposlušnost nebo dokonce neúctu. Ale ve skutečnosti to často bývá jen projev nahromaděného napětí v těle a nervového systému.

Kůň v tu chvíli neví, co s tím napětím má dělat. A právě tady přichází vaše role – ne jako trestající autorita, ale jako průvodce.

Nezlobte se na něj. Nekřičte, netrestejte. Místo toho mu ukažte jinou cestu, jak se z napětí dostat.
Jednoduše ho chytněte za vodítko těsně pod karabinou, klidně a s jistotou, a naveďte jeho hlavu jemně do strany. Nechte ji tam chvíli být. Často uvidíte, že kůň polkne, vydechne, zamrká – a to je přesně ono. To je povolení. První nádech uvolnění.

Dáváte mu tím možnost něco změnit – ne zakazujete chování, ale pomáháte najít východisko. Je to rozdíl, který dělá vztah.

Video: Na videu uvidíte záznam druhé lekce učení relaxační techniky OPP.
Jedná se o jemnou, ale velmi účinnou metodu práce s napětím a vědomým zklidněním koně i jezdce.

První trénink proběhl s Eliškou Bayerovou, kterou vám upřímně doporučuji, pokud se chcete do této techniky ponořit více do hloubky. Eliška je certifikovanou trenérkou OPP. Její citlivý přístup, schopnost vnímat detaily a vést vás k opravdovému propojení s koněm je výjimečný.

Pokud vás zajímá, jak pomocí doteku, dechu a přítomnosti podpořit klid a důvěru u koně, určitě se na video podívejte. Sledujte, vnímejte rozdíly, naslouchejte – a klidně napište, co vás zaujalo nebo co byste chtěli vědět více.

PRÁCE SE STRACHEM 

Úvodní video: Práce se strachem u koní.

INTERAKCE S OBJEKTY ("BUBÁK")

Toto cvičení je důležíté, protože naučí vašeho koně vypořádat se, společně s vámi, s nepříjemnými a stresujícími situacemi. Když budete cvičení opakovat a opravdu si s ním hrát, začnou být strašidelné předměty pro vašeho koně zábavou. V tomto cvičení je velice důležitá podpora, kterou dáte svému koni, aby mohl překonat svůj strach. Pokud koně opravdu podpoříte a dáte mu čas, začne hledat oporu u vás automaticky. Vy se při tomto cvičení naučíte číst jemné signály, které váš kůň používá ke komunikaci, pokud je nervozní či ve stresu.

          POSTUP:

1. Položíme nějaký předmět, kterého by se koník mohl bát, doprostřed jízdárny (dobrá je plachta). Začneme s něčím, co koníka neděsí k smrti.
2. Můžeme mít koně na volno nebo na vodítku (v tom případě musí být vodítko povolené). Jdeme směrem k plachtě, postavíme se tak blízko, jak jen dovolí váš kůň. Pokud kůň zastaví, zastavíme se také. Je na koni, aby si určil komfortní zónu. Když koník stojí a sleduje plachtu, začneme dělat cvičení "spolu v klidu" (dýcháme a uvolňujeme napětí v našem těle). Pozorujeme našeho koníka a usmíváme se. Pokud kůň chce udělat krok zpět, tak mu to umožníme (sovobná volba, pamatujte).
3. Pokud kůň stojí, kouká na plachtu a je klidný, můžete odměnit. POZOR! Odměňujte jen tehdy, pokud je kůň opravdu klidný!! Nezapomínejte, že odměňujete i emoce koně. Jestli si nejste jistí, zda je koník opravdu v klidu a plachta mu nevadí, pokračujte bez odměn a jen koníka opravdu hodně chvalte.
4. Pokus se koník rozhodne udělat krok směrem k plachtě, ihned klikneme (klikrem či označíme slovem) a pochválíme-zde odměňujeme jeho rozhodnutí (akci) a podporujeme jeho zvědavost a ochotu. Pokud se kůň sám k plachtě neodváží, můžeme udělat směrem k plachtě pár kroků, abysme podpořili jeho zvědavost. Nenutíme koně jít dopředu! Opět sledujeme jeho reakce. Pokud se rozejde, je to v pořádku, podporujeme ho v jeho úmyslu. Necháme koně udělat pár kroků a sami opakujeme cvičení "spolu v klidu". Koníka opravdu hodně chválíme za každý krok, který udělá směrem k plachtě. Nezapomínejte, vy jste podpora!
5. Pokud se vám povedlo dostat blízko plachty, chválíme koníka za každou další interakci s plachtou. Tedy dotyky kopytem, čichání, či stoupnutí na plachtu.
6. Záleží na koníkovi, co zvládne a jak daleko se dostanete za trénikovou lekci. Pamatujte, že méně je více a u koní to opravdu platí dvojnásob.
7. Když koník zvládne stát blízko plachty v klidu, můžeme vyzkoušet, zda koník plachtu přejde. Opět mu běžte příkladem a podpořte jeho zvědavot. Roztáhněte plachtu, jak nejvíce je to možné a postavte se na ni. Vyzkoušejte, jestli za vámi koník půjde. Pokud udělá krok na plachtu-moc chvalte! Chvíli stůjte a relaxujte. Počkejte, až koník také zrelaxuje. A můžete vyzkoušet pár dalších kroků, až úplně plachtu přejdete. Dejte koníkovi čas a podporu. Jednou se vám vrátí. Opravdu nespěchejte.

Video: Jack a Lili-hrátky s plachtou. Tréninkový tip: Když učím koně nové věci vždy přemyšlím, z jaké strany přicházejí nové podněty a dle toho se snažím koni přizpůsobit. Důvodem je to, že koně vnímají podněty různé v pravém zorném poli a levém zorném poli. Útěková reakce je mnohem silnější při zaznamenání děsivého podnětu levým okem. Naproti tomu pokud kůň zaznemaná stejný podnět okem pravým, jeho reakce bývají mírnější. Toho lze například využít v terénu, kdy se snažím, aby levé oko mělo dostatek prostoru.

Video: Jack seznámení s deštníkem.

Video: Adámek-seznámení s deštníkem. "To nejlepší, co můžete svému koni dát je schopnost naslouchat a opravdu ho vnímat. Zastavte se, kdykoliv si o to tiše řekne – ať už pohledem, napětím v těle nebo nepatrným krokem zpět. Dejte mu prostor dýchat, být s vámi i sám se sebou. Dopřejte mu možnost volby, protože právě v ní se rodí důvěra.

JAK NAUČIT KONĚ STÁT PŘI....

Naučit koně stát klidně při ošetření, dekování nebo úpravě kopyt je základem bezpečné a pohodové manipulace. Kůň, který ví, co se od něj očekává, a cítí se při tom jistě, je mnohem klidnější a spolupracující. Správné stání minimalizuje riziko zranění jak pro koně, tak pro člověka – například při čištění kopyt nebo manipulaci s dekou. Trénink by měl být postupný, s důrazem na trpělivost, pozitivní posilování a dostatek času, aby si kůň vytvořil pozitivní zkušenosti a důvěru v situace, které jsou součástí každodenní péče. 

          POSTUP:

1. Seznámení s předmětem: Než začnete s jakoukoli manipulací, dopřejte koni čas se s předmětem seznámit. Nechte ho, aby si ho očichal, případně ho položte na zem a sledujte, jak na něj reaguje. Důvěra a zvědavost jsou základem úspěchu.

2. Práce s repelentem nebo sprejem: Na začátek je dobré použít rozprašovač s vodou, začněte mimo koně – stříkněte do prostoru a pozorujte jeho reakci. Pokud zůstane klidný, ihned odměňte. Pokud už v této fázi kůň ustupuje nebo je neklidný, je potřeba se zde na chvíli zastavit. 

   Vraťte se o krok zpět – jen natáhněte ruku s rozprašovačem směrem ke koni a sledujte, zda zůstane stát. Cílem je, aby zůstal v klidu. Pokud ano, štědře odměňte – klidně i několikrát po sobě.

3. Postupné přidávání podnětu: Jakmile kůň zvládá stát při pohybu ruky, pokračujte tak, že znovu stříknete do prostoru, aniž byste mířili na něj. Pokaždé, když zůstane klidný, následuje odměna. Pokud by kůň couval nebo reagoval neklidně, pokračujte v rozprašování jen do té doby, než se zastaví, uvolní, nebo se na vás klidně podívá – tím dá najevo, že situaci začíná zvládat. V této fázi mám často koně na volno, aby si sám mohl regulovat, kdy a na jak blízko příjde.

4. V této fázi klidně trénink ukončete a pokračujte další den. Důležité je vždy končit s klidným a uvolněným koněm – to je základ pro budování důvěry a pokroku v dalším tréninku. 

5. Zacílení na koně: Pokračujte tak, že rozprašovač jen namíříte směrem na koně, aniž byste stříkali. Pokud zůstane stát v klidu, ihned odměňte. Tento krok několikrát opakujte, aby si kůň zvykl na samotné gesto a nepovažoval ho za hrozbu.

6. Aplikace spreje: Když je kůň v této fázi klidný, začněte skutečně rozprašovat. Snažte se odměnit co nejrychleji – ideálně ještě v momentě, kdy kůň stojí a zůstává uvolněný. Tím si upevní pozitivní asociaci a zvýšíte šanci, že i příště zůstane v klidu. Pokud se kůň pohne, nevadí – je to přirozená součást procesu. Vraťte se jednoduše o krok zpět: jen natáhněte ruku se sprejem směrem ke koni a soustřeďte se na to, aby zůstal klidný a uvolněný. Teprve až tuto fázi zvládne s jistotou, můžete znovu postoupit dál.

7. Je naprosto v pořádku, pokud se na chvíli "zaseknete" mezi krokem 5 a 6. Někdy je potřeba tento úsek několikrát zopakovat, než kůň začne vnímat situaci jako běžnou a přestane reagovat napětím. Důležité je nespěchat, zachovat klid a koni dát čas, který potřebuje. 







        POSTUP-VARIANTA 2

1. Pokud by se vám ani po několika lekcích nedařilo – kůň by byl stále výrazně neklidný a při aplikaci spreje popocházel – můžete vyzkoušet i jinou variantu. Není sice jednodušší, protože na správné načasování je stejně náročná jako ta předchozí metoda, ale liší se v přístupu. V této verzi více využívám negativní posílení a kůň je připnutý na vodítku, takže ho částečně omezuji v pohybu. Tato varianta vám může pomoci, když potřebujete nějakou situaci vyřešit rychleji.

2. Pokračujte stejně jako v předchozí variantě až do bodu 2. Jakmile začnete aplikovat sprej do prostoru a kůň se začne hýbat, nepřestávejte s rozprašováním – pokračujte, dokud se nezastaví. Nechte ho přitom klidně pohybovat kolem vás na vodítku, jen si dávejte pozor, abyste se do něj nezamotali.

   Ve chvíli, kdy se kůň zastaví, okamžitě sprej schovejte, odměňte ho a dopřejte mu krátkou pauzu. Tento postup několikrát zopakujte, dokud kůň nezačne zůstávat v klidu i během samotné aplikace. Pravidelnost, trpělivost a správné načasování jsou i zde klíčem k úspěchu.

3. Následně namiřte sprej přímo na koně – zatím jen namiřte, bez stříkání. Pokud zůstane stát, okamžitě odměňte. Pokud se pohne, začněte se s ním pohybovat, ale ruku se sprejem nechte stále nataženou směrem k němu. Pokračujte v pohybu, dokud se kůň sám nezastaví – v ten moment sprej schovejte a odměňte. Tím mu jasně ukážete, že klid a zastavení vedou k úlevě a odměně.

4. Jakmile kůň zvládne předchozí krok v klidu, můžete přejít k samotné aplikaci spreje na jeho tělo. Postupujte stejně jako doposud: pokud kůň zůstane stát, okamžitě odměňte. Pokud se pohne, klidně se s ním pohybujte, ale pokračujte ve stříkání, dokud se nezastaví. Ve chvíli, kdy se zastaví, ihned sprej schovejte a odměňte ho. Tím opět posilujete spojení mezi klidem a příjemným výsledkem.  

Doporučení: Mezi jednotlivými kroky dopřejte koni pauzu – nechte ho chvíli napást, nabídněte mu trochu sena nebo mu jen dejte čas vydechnout. Krátký odpočinek pomáhá snížit napětí, zpracovat novou zkušenost a udržet trénink příjemný a pozitivní pro obě strany. 

Video: Lea a Lili s repelentem: Na tomto videu vidíte, jak obvykle postupuji, když potřebuji koně naučit stát klidně při různých typech manipulace – ať už jde o ošetřování, dekování nebo sedlání. Postup je v zásadě vždy stejný. Vždy si vyhrazuji dostatek času a neočekávám, že vše zvládneme během jediné lekce. Zejména u úkonů, které provádíte denně, je důležité, aby je kůň zvládal s jistotou a klidem.

Video: Lili-ošetření sprejem: V tomto videu vám ukáži další způsob, jak efektivně pracovat s koněm. Stejně jako vždy je i tady klíčové jít krok za krokem, s trpělivostí a klidem, aby se kůň cítil bezpečně a mohl správně porozumět každému kroku. Práce s respektem a postupností otevírá cestu ke skvělé spolupráci.